Od jejich posledního alba uplynulo více než 20 let a od rozpadu kapely 18, ale značka, kterou Pantera zanechala v hudebním světě, bude trvat navždy. V průběhu svých pěti klasických alb (všichni zúčastnění předstírají, že se předchozí čtyři nikdy nestalo), Pantera dodala nespočet těžkých riffů a klasické marmelády.
Naši přátelé v REVOLVERu oslavují všechny věci Pantera vydáním Kniha Pantera. Sběratelský problém je dodáván s pěti samostatnými přebaly, z nichž každý oslavuje jedno z klasických alb Pantery: „Cowboys From Hell“, „Vulgar Display of Power“, „Far Beyond Driven,“ „The Great Southern Trendkill“ a „Reinventing the Steel“. Vydali také limitované edice vinylových verzí každého z těchto alb, dostupné ve svazcích se shodujícím se časopisem.
Vydání nás trochu nostalgicky přivítalo po ikonické metalové kapele. Nemohl jsem se ubránit myšlenkám na to, kdy jsem poprvé slyšel Panteru. Byl jsem v Odeum ve Villa Parku v Illinois, abych sledoval pay-per-view ECW. Hlavní události se zúčastnil Rob Van Dam, který chodil do ringu na Panterovu „procházku“. Druhý, když se na PA objevil drtivý riff, dav vybuchl a brzy křičel: „Re! Spect! Procházka! Co jsi říkal?” Bylo to opojné. Když jsem jel domů z akce, nemohl jsem tu písničku dostat z hlavy, částečně proto, že to byl takový ušní červ, ale také proto, že to byl soundtrack k takovému elektrickému večeru. O necelých 24 hodin později jsem vklouzl svou zbrusu novou kopii „Vulgar Display of Power“ do přehrávače disků CD mého Chrysler LeBaron a jel jsem příliš rychle, čímž jsem vytáhl hlasitost na úroveň, která testovala integritu reproduktorů jejich ubohého auta.
Mé vlastní milé vzpomínky na Panteru mě vedly k tomu, abych oslovil některé z našich oblíbených tetovacích umělců, kteří během práce rádi udržují své obchody nahlas, a položil jim několik otázek ohledně původních Cowboys From Hell.
Pamatujete si, kdy jste poprvé slyšeli Panteru?
Jesse Levitt: Panteru jsem poprvé slyšel, když mi bylo 15, když mi můj přítel dal album „Far Beyond Driven“.
Nikki Simpson: Ve skutečnosti jsem Panteru slyšel poprvé když jsem byl preteen sledující „Beavis a Butthead“. Dívali se na hudební video „This Love“ a dělali si legraci z Phila Anselma, jako by byl Pantera dítě, jako: „Sakra, Panto, toto pivo je teplé, dej mi další!“ A „Chováš se ke své nevlastní matce s respektem, Pantero! Nebo budeš spát na ulici! “
Mada Fleming: Bylo mi možná 7 nebo 8 let. Moje máma chodila s nějakým strašidelným chlapem s dlouhými vlasy a tetováním. Pantera vyskočil z rádia a on to vyhodil. Pamatuji si, že jsem byl strašně vyděšený. Nepamatuji si, jestli to bylo „Mouth for War“ nebo „Walk“, ale byla to jedna z těch písní. Byl jsem super odradit, ale také fascinován, že hudba může vyvolávat strach a vzrušení. Když jste dítě, je to jako sledovat děsivý film. Rozhodně jsem chtěl víc toho pocitu.
Jaká je vaše oblíbená píseň Pantera?
Jesse Levitt: Moje oblíbená píseň by byla „5 minut sama“. Je to prostě chytlavé a drsné. Dostává mě načerpanou na skartování na skate nebo snowboardu! Což je moje další vášeň kromě umění a tetování.
Nikki Simpson: Pravděpodobně bych řekl, že „Becoming“ je moje oblíbená píseň. Texty jsou tak drsné a posilující a hlavní riff je tak ošklivý a hnusný, všechno to skartování, které od Dimebagu obvykle slyšíte, nebylo ani potřeba, aby z toho byla jen silná a těžká píseň. V mém životě nastal okamžik, kdy jsem věřil spoustě hudebních textů kvůli síle a po tom, aby někdo tak silný jako Phil přenesl bolest a vztek do toho, že se „znovu narodí s hadími očima a stane se božským“. Jen vám to dává zimnici a motivaci být špatným svině a povznést se nad. Je to tedy buď ta píseň, nebo „Nadvláda“. Ta píseň má nejtěžší rozbor všech dob, ze všech žánrů metalu. Kvůli té písni jsem si nechal vytetovat „DOMINATE“ na klouby prstů.
Mada Fleming: Snažím se nebýt základní mrcha a říkat „Cemetery Gates“, ale ta píseň na mě měla obrovský dopad, protože předtím jsem slyšel jen tvrdší stránku Pantery. Předtím jsem nikdy ani nevlastnil jejich album, protože si myslím, že jsem byl ještě příliš mladý na to, abych požádal svoji matku, aby mi ho koupila ve strachu, že bude mít strach [smích]. Rozhodně „hřbitovní brány“.
Co si myslíte, že bude/bude dědictví kapely??
Jesse Levitt: Dědictvím kapely bude vždy to, že jsou extrémně zatracení. Dimebag si určitě bude pamatovat jako metalového hrdinu, stejně jako zbytek kapely.
Mada Fleming: V té době [byli aktivní] mám pocit, že Pantera byla jedinou hlavní etiketovou kapelou, která nesla vlajku opravdového metalu, zatímco většina jejich současníků byla měkká. Prostě s každým vydáním stále těžší. Samozřejmě nemluvě o Dimebagu Darrellovi.
Nikki Simpson: Pantera je kapela, která bez ohledu na to, jaký žánr metalu vás baví – od death metalu, přes hardcore, thrash, black metal a hovno, dokonce i glam rock a blues – v jejich hudbě si každý přijde na své. Jejich groove a tíha a hudební virtuozita nemají obdoby a jejich zvuk nelze replikovat. Kromě toho, že jejich zvuk byl nadčasový, jejich jižní výprask a odporný přístup je prostě nějak zkurveně ochladili, protože jste ani vteřinu nevěděli, že jde o trik. Tito chlápci právě přišli na párty a párty a kdykoli uslyšíte Panteru, okamžitě vás napumpují. To je pro mě velmi dobré dědictví.