Dnes je národní den domácích ptáků! Dobře, víme, každý den je něco něčeho národního, ale dává nám to dobrou výmluvu, abychom zveřejnili opravdu krásná ptačí tetování. Nemluvě o tom, že to také dává vašemu pokornému spisovateli příležitost žertovat o hrůzách mít ptáka v domě.
Aby bylo jasno, já'nemluvím o tom, že bych měl doma ptáčka. Malé kakadu sedící na vašem rameni při vaření by bylo nádherné, zvláště pokud ten ptáček napodoboval všechna vaše různá slova kletby. Že'je nejlepší.
Ne, já'mluvím o tom, když se do domu bez pozvání dostane divoký pták. Je to čistý chaos. A hrůza.
Před několika lety, kolem Vánoc, se do našeho domu dostal pták. Na předních dveřích jsme měli falešný cesmínový věnec doplněný malými červenými bobulemi vyrobenými z polystyrenu. Přestože byly bobule tak daleko od jídla, jak by jen mohl být předmět, sousední ptáci je milovali. Stále přistávali na věnci, pokoušeli se vychutnat si lahodné červené bobule, a poté odletěli s tím, co si dokážu představit jen jako zdrcující vlnu zklamání, když zjistili, že bobule jsou svátek s tematikou dovolené.
V daný den byl na předním svahu balíček. Roztržitě jsem otevřel dveře, popadl balíček a přinesl ho dovnitř. Co jsem nezjistil, bylo, že na věnci sedí drobný ptáček – myslím, že to byl ptáček. Při zavírání dveří jsem zavřel oči šelmě. V tu chvíli jsem poznal, jak je situace vyčerpaná, a tak jsem zastavil pohyb a pokusil se pohybovat zpomaleně. Předpokládal jsem, že kdybych rychle pohnul dveřmi, pták by vletěl do domu, ale kdybych se pohyboval pomalu, mohl bych dveře zavřít dřív, než pták pochopí, co se děje. Ukázalo se, že moje úsilí bylo marné, a pták letěl přímo do našeho obývacího pokoje.
To, co se stalo během následujících 10 minut, je stále rozmazané, ale mohu vám říci, že to byla naprostá pandemonium. Moje matka tolik křičela, ale upřímně si myslím, že většina z toho byla v rozkoši. To byla událost. Nepozvali jsme tohoto ptáka dovnitř, museli jsme udělat vše, co bylo v našich silách, abychom ho dostali z domu, ale bylo to vzrušující! To je věc, kterou si moje máma užila.
Moje přítelkyně spěchala po domě a zavírala všechny dveře, abychom mohli zadržet ptáčka. Běžel jsem do garáže, skenoval police, abych našel nějaký nástroj – koště, síť na motýly, hokejku, cokoli, co by nám mohlo pomoci jemně povzbudit ptáka k vamoose. Nakonec jsem se usadil na Swifferovi. Zdálo se to být méně smrtící, a co je nejdůležitější, cokoli jsem do toho narazil, bylo méně pravděpodobné, že se to zlomí. I když bych nikdy neublížil roztomilému ptáčkovi, mnohem více jsem se obával vzteku své matky.
Pták většinou létal po obývacím pokoji v kruzích, úplně zapomněl na všechny hloupé lidi, kteří pobíhali a pokoušeli se ho nahnat zpět do přírody. Když ho pak letové kruhy omrzely, pták vyrazil přímo ze dveří a už se nevrátil.
Bylo to utrpení, na které s láskou vzpomínáme. Zejména proto, že pták se nakonec dokázal dostat do bezpečí. A možná ještě důležitější je, že jsme nebyli'nechtěně osedlal nový domácí mazlíček, který odmítl opustit náš domov.
Happy National Pet Bird Day!