Punk je víc než jen hudební žánr'je způsob života. Cher Strauberry přijal tuto mantru, jako profesionální bruslař i jako umělec. Ona'Ve světě bruslení se prosadila, v pouhých 12 letech si domů odnášela trofeje a darovala jednu ze svých desek The Smithsonian. Teď, ona'Věnuje veškerou svou pozornost hudbě a je připravena ukázat světu svou úplně jinou stránku prostřednictvím své debutové sólové desky, "CHERing je péče"—Přijít na streamovací platformu poblíž vás 18. června 2021. Posadili jsme se s Cher, abychom se dozvěděli, jak se zamilovala do punku, co inspirovalo tento rekord a co se stalo během jejího prvního tetování.
Co se stalo při sestavování tohoto záznamu?
Je to jen taková zvuková koláž. Vždy mám na sobě magnetofon a vždy nahrávám, jak mluvím s lidmi, kamkoli jdu. Můj přítel Mark (Cross), vydává nahrávky některých punkových kapel, řekl: „Musíte vydat desku svých hloupých akustických písniček“. Nemyslel jsem si, že by to někdo chtěl slyšet, ale nakonec mě přesvědčil a já jsem si uvědomil, že mám spoustu písniček, když jsem začal procházet všechny své kazety. Začalo to jako hromada kazet a v podstatě to bylo zaznamenáno za poslední dva roky.
Jak jste se rozhodli, co bude rekordem??
Vzal jsem tašku s kazetami do studia mého přítele Coleho a hodně z toho proběhlo přes Billie Joe ze 4stopého rekordéru Green Day. Nevěděl jsem, co je na kazetách, a tak jsem si řekl: „Asi bychom měli kouřit trávu, sedět a poslouchat to všechno. Pak mi můžeš říct, co máš rád, a já ti řeknu, co mám rád. “ Tak jsme to udělali. Poslech všech kazet pravděpodobně trval tři a půl hodiny. Když jsme šli, dělali jsme si poznámky a on říkal: „To je tak dobré, miluji to“ a já bych řekl „Ty vole, to je ten nejslyšitelnější a nejhůře zaznamenaný nesmysl, jaký jsem kdy udělal. Ale dobře, pokud se ti to líbí. “
Pomalu se objevily písničky, o kterých se rozhodl, že bychom je měli nahrávat s plnou kapelou, a já jsem pravděpodobně uprostřed noci šel třikrát do jeho studia, protože jsme oba pracovali na plný úvazek. Šel bych tam kolem půlnoci a nahrávali bychom až do čtyř do rána. Pravděpodobně jsme nahráli 10 nebo 11 písniček, pak byly ostatní přímo z mého magnetofonu.
Povězte nám něco o debutovém singlu „Down n Out“ a o tom, jak vznikl.
Nechtěl jsem, aby to byl singl, ale všem ostatním se to líbilo. Říkal jsem si: „Vážně? Tato píseň?” Vybral jsem všechny písně, o kterých jsem si myslel, že jsou singly, a nebyla to jedna z nich. To já a Cole hrajeme na jakékoli nástroje – bicí, basu, cokoli. Cole tu píseň často ani neslyšel, natož aby ji hrál. Takže bych ho naučil na rožni hrát na kytarovou partii, zatímco bych nahrával na bicí, abychom mohli dělat dvě věci najednou.
fotka od @leo_baker
Které písničky jste chtěli jako singly??
Chtěl jsem tuto píseň „Swish & Spit “jako singl. Také se mi moc líbila píseň „Budu čekat“, myslel jsem si, že ta jedna přišla docela roztomilá. Myslím, že zbytek písniček, které jsem vybral, skončily jako singly, jako píseň „Stop“. Ale jsem někdo, kdo žije v současnosti, takže zítra pravděpodobně změním názor.
Všimli jsme si, že na záznamu jsou nějaké klipy s Kathleen Hannou z Bikini Kill. Jaký je příběh za těmi stopami?
Jak jsem řekl, tyto magnetofony beru všude s sebou a vždy mám. Vyrábím spoustu zinů a chtěl jsem udělat zvukový zin s mojí kamarádkou slečnou Zits. Získali jsme lístky zdarma a vstupenky do zákulisí, abychom viděli Bikini Kill v Oaklandu dvě noci po sobě, takže jsem si říkal „Chcete řídit a udělat z toho dobrodružství?“ Takže jsme spali v jejím autě, malovali a dělali jsme spoustu zábavných věcí, pak jsme šli na koncert.
Byla jsem v zákulisí koncertu Bikini Kill a stále jsem vídala tyto lidi, které miluji, jako Allison Wolfe z Bratmobile, můj přítel Seth Bogart a Kathleen Hanna. Byla to dobrá výmluva, když jste běželi a mluvili s lidmi, které opravdu obdivujete. Není to jako: „Pojďme si udělat selfie,“ místo toho jsem řekl: „Řekněte do magnetofonu doslova cokoli.“ A protože všichni starší pankáči, ke kterým vzhlížím, jsou na kazetách, byli ke mně mnohem vnímavější.
Viděl jsem Rodneyho Biggenheimera, ten den představil The Germs a je to úžasný DJ. Viděl jsem ho v restauraci a zeptal se ho, jestli by řekl „Posloucháš Diddly Squat Audio Zine“, a řekl něco úplně špatného, ale bylo to tak zábavné, že jsem to tam všechno nechal..
Když se Cole na kazetách dostal k tomuto bodu, říkal si: „Co je to?“ A řekl jsem: „Ach, to je zvukový zin. Nikdy jsem to nedokončil. “ Cole řekl: „Musíme to sem dát, je to skvělé.“ Byl jsem dole, abych to začlenil, protože jsem chtěl, aby se tato deska cítila jako mixtape a aby byla všude.
Jak jinak se tato deska liší od hudby, kterou děláte se svou punkovou kapelou, Twompsax?
Na rozdíl od mé rozzlobené punkové kapely je to rozhodně měkčí, zamilovanější hloupá dívka na jejích kytarových písních. Ale vždy jsem psal písně na akustickou kytaru a vždy jsem miloval tolik kapel, které to dělají. Myslím, že jsem se opravdu styděl ukázat někomu tuto stránku mé hudby, ale vždy jsem to udělal. Ke své hudbě stále přistupuji stejně punkově eticky a i v Twompsaxu si vše píšu a nahrávám sám.
Energie je velmi odlišná. Líbí se mi myšlenka, že nemusím skočit z něčeho šíleného. S mojí punkovou kapelou je to boj na život a na smrt já a já. Kopu si do zadku a odcházím z představení plivajících krev, všude make -up a ničím jednu až 10 věcí – je to jen chaotický nepořádek, který miluji. Je ale skvělé dát na zesilovač květiny a hrát na akustickou kytaru, aniž byste byli neustále tak agro. Jsem také Blíženec, takže mám dvě strany.
fotka od @seanch
Kdy jste se poprvé dostal k punkové hudbě?
Myslím, že mi bylo 11. Mám staršího bratra a dvě starší sestry, kteří mi předali CD Misfits, což mi dalo úvod do toho. V mém městě byly také punkové show, které se konaly každý víkend. Vždy byli v kostele, takže moji rodiče říkali: „Ach jo, to je v pořádku.“ Viděl bych tam hrát šílené kapely.
Potom, když mi bylo 14 nebo 15 let, jsem už nebyl na skateboardu, takže jsem se věnoval pouze hraní hudby a tehdy jsem začal hrát na kytaru ve své první kapele. Do Oaklandu to bylo jen asi 30 minut, takže jsem se dostal ke starším dětem' auta a jděte do Gilman Street. Pak jsem se rozhodl, že mi vlastně nejde o punkové sračky Hot Topic, a začal jsem se dostávat do kapel, které byly přístupnější. To pro mě bylo vždy skvělé, protože jsem mohl potkat všechny lidi, do kterých jsem byl. Tuny těchto umělců jsou teď stále mými přáteli a já jsem byl nadále opravdu v punkové scéně East Bay.
Kromě hudby, co vás na punku oslovilo?
Že tam byla komunita, upřímně. Dokonce i ve skateboardingu jsem si vybral a je to chlapecký svět. Stále se potýkám se stejnými problémy, které jsem řešil, když mi bylo 13 a je to velmi frustrující. Ale pak jsem četl ziny a viděl, jak talentovaný je každý jeden punkový hudebník. Tito hudebníci byli v šesti různých kapelách, hráli jako šest různých nástrojů, měli také fanouškovský zine a také pomáhali v útulcích pro bezdomovce. Neexistuje žádný cíl, cílem byla komunita. Neexistuje žádný rockový hvězdný izmus. Myslím, že proto jsem se do toho chtěl zapojit. Když jsem vyrůstal, neměli jsem upjaté přátele, takže když jsem našel punk, přivítali mě s otevřenou náručí.
Stávat se profesionálním hudebníkem, po čem jste toužili, když jste se dostali k punku?
Rozhodně miluji hraní show. Řeknu, že jsem se svými kapelami hrál na velkých pódiích pro tisíce lidí a také jsem hrál v obývacím pokoji pro osm lidí – mám je opravdu rád stejně. Rád hraji živou hudbu, není lepší pocit. Je to stejný pocit jako naučit se nový trik na skateboardu. Myslím, že mým jediným cílem je porazit své vlastní já. Chtěl bych se cítit pohodlně, když je mi 28. Nechci už žít ve skříni ani skákat do popelnic k jídlu, i když bych stále chtěl. Existuje nějaké pravidelné pohodlí, které by bylo příjemné.
Sečteno a podtrženo, jediným cílem je živé hraní. Nechci být ničím, chci jen hrát a dívat se, jak hrají ostatní. Opravdu, je to jen pro mě. Ani nevím, proč píšu písničky, protože se někdy probudím uprostřed noci a je to napsáno samo. Pokud se to lidem líbí, je to skvělé, ale většinou je to všechno pro mě. Je dokonce zvláštní být ve větší nahrávací společnosti, mít na mě více očí nebo odpovídat na otázky na pohovor.
Mám pocit, že dělám věčně to samé, ale od té doby, co jsem přešel, se na mě teď dívá víc. Vždycky jsem dělal ziny, hrál hudbu a bruslil, ale teď se na to dívá hodně lidí. Je to pro mě upřímně nervy a nevím, jestli se mi to líbí. Rozhodně nechci být nějakým slavným hudebníkem, chci jen hrát živě a bavit se.
Jak si myslíte, že bude hraní naživo jiné, když se k tomu konečně můžeme vrátit?
Opravdu doufám, že se k tomu brzy můžeme vrátit. První dlouhou dobu budou show pravděpodobně venku. Když se díváme na obrázky na přehlídky z minulosti s milionem lidí křičících do mikrofonu a všichni jsme zpocení a válející se jeden na druhého – v tuto chvíli se to nezdá skutečné, když jsme to tak dlouho nedělali. Jsem připravený to zvládnout, ale také doufám, že lidé počkají. Chápu to, všichni tím procházíme a všem nám to moc chybí, ale pokud to znamená vystavit další lidi nebezpečí, nejsem na dně.
Také by mě zajímalo, jestli budeme mít všichni opravdu špatnou sociální úzkost, až se vrátíme. Ale také to může být opravdu nemocné, protože lidé budou tak rádi, že dělají doslova cokoli. Naštěstí budou mít lidé lepší pocit komunity a osobního prostoru. Možná to byl dobrý budíček. Opravdu se snažím dívat na pozitivní věci, protože to evidentně není dobré a hudba mi moc chybí. Nikdy jsem nechodil tak dlouho bez hraní show, protože mi bylo asi 15 let. V tuto chvíli chci jít na show, natož abych ji hrál. Mohl jsem se jít podívat na nejhorší zákaz a pravděpodobně z toho být pořád opravdu nadšený.
Které kapely tě nejvíce těší, když se věci otevřou?
Je tu celá tato australská punková scéna, kterou jsem opravdu posedlý. Chci vidět show tam naživo tak špatně. Myslím, že Austrálie zvládla [pandemii] docela dobře, protože tam už jsou pořádné show. Zbláznil bych se a ztratil rozum, kdybych tam měl jít na show.
fotka od @colinmatsui
Promluvme si o vašich tetováních. Jaký je příběh vašeho prvního tetování??
Moje první tetování byl kousek skládačky polovičního srdce na boku, když mi bylo 15, který nakreslil můj přítel Scott Allbright. Když jsem byl malý, byl to můj oblíbený hudebník a měl kapelu Poor Bailey. Malý kousek skládačky pochází ze zinu, který vytvořil. Nevím, jak jsme měli v domě mého přítele tetovací pistoli, ale můj přítel řekl: „Mohu tě tetovat, už jsem to udělal.“ Říkal jsem si „nemocný“ a on to začal dělat. Ale vzal kyselinu a v polovině musel zastavit, protože říkal: „Ach ne, už nevidím čáry.“ Říkal jsem si: „Nemůžeš to nechat napůl hotové,“ takže náš druhý přítel byl opravdu ukamenován a řekl: „Myslím, že to zvládnu.“ Takže to dokončil a uprostřed tetování je opravdu výrazný počáteční a koncový bod. Je to opravdu zábavné, stále se mi to líbí.
Jaká jsou vaše další oblíbená tetování??
Na turné s kapelami jsem si nechal udělat hodně tetování. Na kotníku mám malou kovbojskou botu, kterou udělal můj přítel Zach z této kapely The Cowboys. Moje kamarádka Wavvie byla první osobou, které jsem kdy řekl, že jsem trans, a nechala si vytetovat všechny mé přátele. Kdykoli ji vidím, dá mi 10 nových roztomilých tetování. Mám na sobě jméno svého partnera. Nechám si vytetovat spoustu jmen svých přátel, nikdy jsem si nemyslel, že se to stane. Nechal jsem si pod prsa vytetovat „Punk“, který jsem poslouchal od Sex Pistols. Mám na sobě malý anální kolík, který je opravdu roztomilý a jmenuje se Miss Butt Plug.
Nechal jsem si tetování od Franka (Iero) z My Chemical Romance náhodně v Markově obchodě. Dával se tetovat a Mark ho nějak přesvědčil, aby mi trochu zatáhl na zápěstí. Nechám si vytetovat spoustu jmen svých přátel, nikdy jsem si nemyslel, že se to stane. Nechal jsem si pod prsa vytetovat „Punk“, který jsem poslouchal od Sex Pistols. Na jednu noc jsem měl tetovací pistoli a líbilo se mi šest nebo sedm tetování na levém stehně.
Nesnáším chodit do obchodů s tetováním a miluji tetování od lidí náhodně. Zaplatil jsem jen za tři tetování. Upřímně to není věc, o které bych příliš přemýšlel. Ale miluji je všechny a chci mnohem víc.
Co se vám honilo hlavou, když jste se tetovali?
Vůbec jsem nepřemýšlel. Právě jsme založili tuto divnou skateboardovou společnost a všechna tetování byla čmáranice z mých notebooků. Udělal jsem malý smajlík a pak jsem ho přešel, super ignorant. Rozhodně jsem nepřemýšlel, všechno se to stalo velmi rychle.
Potetoval jsi někoho jiného??
Udělal jsem jedno tetování svému příteli, na kotník jsem jim napsal „Cher“. Ale to je jediný, co jsem kdy udělal. Víc už dělat nechci, nejsem v nich dobrý. Dělat si tetování na sobě je mnohem snazší než na jednom jiném. Nemyslím si, že si dost věřím.
Máte nějaké tetování, které je poctou vaší hudbě?
Mám logo kapely, na které jsem byl na střední škole. Mám také sériové číslo prvního vinylu, který jsem vydal. Ale mám spoustu dalších hudebních.
Na čem ještě kromě tohoto záznamu pracujete??
Pracuji na novém skate videu, které bude pravděpodobně hotové a hotové do Halloweenu. Právě jsem se přestěhoval do Austinu v Texasu, protože se mi nelíbil New York. Pracuji na další desce, která je téměř hotová a mám novou punkovou kapelu, se kterou letím zpět, abych s ní mohl nahrávat. Mám zinovou kompilaci všech zinů, na kterých jsem pracoval, doufejme, že do konce roku vydáme knihu. Letos mi vychází boty a řada oblečení. Vyrábím vycpaná zvířata a opravdu toho chci dělat mnohem víc. Vždy pracuji na příliš mnoha věcech. To jsou věci, které si pamatuji, ale jsem si jistý, že mám ruku jako tři další projekty.